Na úvod bude férové definovat, jakou práci vůbec dělám, a pak v krátkých bodech rozepíšu, co se skrývá za oponou.
Pracuji na pozici obchodního konzultanta ve společnosti ANTEE. ANTEE se specializuje na tvorbu webových stránek pro obce, základní školy a střední a menší podniky. Pokud půjdeme trošku hlouběji, tak pod „tvorbou webových stránek“ si lze představit tvorbu grafiky, loga, psaní textů, správa domén, online marketing a dále až po kontrolu legislativy veřejnosprávních orgánů. Jako obchodník je podstatou mé práce generovat firmě obrat. Jinými slovy akvizice nových klientů, aby všechny oddělení měly dostatek práce. Když to řeknu jinak, ale zůstanu u stejného úhlu pohledu, tak mojí prací je shánět práci pro moje kolegy.
Každopádně jdeme zpátky k tématu. Nabízí se otázka: jak probíhá proces akvizice zákazníků? Existuje více metod jak tohle pojmout. Nicméně já popíši pouze tu, se kterou mám nejvíce zkušeností. Dost možná to bude i ta, která je vám z praxe známá. Schválně zapátrejte v paměti, kolikrát jste dostali telefonát, ve kterém Vám někdo něco nabízel? Dingdingding … Je to telefonování! Protože je telefonování takový černý Petr, tak začneme tady.
Výzva
Telefonování je černý Petr z těchto dvou důvodů. Černý, protože moje pocity z něj se neustále mění. Kdybyste se mě zeptali teď, řeknu vám něco jiného, než před 2 měsíci a je dost pravděpodobné, že se tento trend bude v budoucnu opakovat. Petr z toho důvodu, že když telefonuji intenzivně, tak mě to upřímně baví. Když naopak telefonuji málo, tak cítím velký odpor sednout si a vytáčet čísla. Proč? Možná v tom je logická posloupnost. Možná nemusím chodit daleko a stačí se mrknout na profesionálního sportovce. Ten pokud netrénuje pravidelně, nebude mít takové výsledky jako sportovec, který na sobě maká každý den. Možná je ten pocit nějaký vnitřní budík, který zvoní, protože nenaplňuji číši svého potenciálu. To, že telefonování nemám rád, nic nemění na tom, že jej musím dělat. Přijal jsem jej jako nesmírnou součást své práce.
Jedna analogie, za kterou si přeji být nesouzen. Představte si, že chodíte se supermodelkou, která je HOT AF. Jako fakt dobrý, víšjak. Umělé prsa, umělé řasy, umělé nehty…abychom tady nebyli do večera, tak si povíme pouze to, co umělé není … Bohužel její mozek nemá umělou inteligenci (inside-nerd-joke-lol). Holka je totiž úplně blbá, nicméně my (muži) si jako správní šimpanzi řekneme „Fuck it…“ Víte kam tím mířím? Nebudu lhát, telefonování není lehké a určitě to není pro každého. A to mám rád, mám rád když je to těžké, mám rád když to bolí. Protože když jste v takové situaci, tak to znamená, že rostete, i když to v přítomném okamžiku nemusí vůbec tak vypadat. Věřím tomu, že neustále překonávání svých limitů je správná cesta, jak žít život. Ano, někdy si člověk rozbije hubu, nicméně pokud je pojištěný, tak mu vymlácené zuby pojišťovna proplatí.
Onlajn
Říkám si, že v internetu je budoucnost a pokud se naučím podnikat online, z dlouhodobého hlediska budu v dobré pozici. Nerad to říkám nahlas, ale tady nám COVID situace pomohla. Změnila pohled na věc, zejména u těch konzervativnějších. Byli nuceni si uvědomit, že pokud teď nenasednou do vlaku zvaného „internet“, je možné že další spojení už nikdy nepojede. Druhá věc je, že jsem tak trošku „efficiency junkie“ a v tom mi internet hraje krásně do karet. Na místo 2 hodinové jízdy autem lze domluvit online meeting a bavit se online. S tím bych 2 roky zpátky v našem českém rybníčku nepochodil. Samozřejmě tím nechci říci, že online kontakt nahradí osobní kontakt, to není point. Spíš mi jde o to, že pokud kvůli jedné schůzce, která bude trvat 60 minut, musím strávit 2 hodiny v autě na cestách, tak proč to nevyřešit online? Všechno tohle jsou věci, které jsou v západních zemích normální a tak jsem rád, že se tento trend dostal i k nám.
Komunikace
Důůůůležité. Fakticky důležitý bod, takže pokud spíš, odskoč si na kafe a vrať se jakmile se ti začně vstřebávat kofein. Uvedu první svůj příklad a potom se v tom můžete sami najít. Většinou tak bývá, že člověk co o sobě hlásá „Já jsem Pepíku skvělý komunikátor!“ jim překvapivě není. Já si s pokorou myslím, že zde mám rezervu (tak jako všude jinde) a od přírody se nepovažuji za obdařeného komunikátora. Jsem silný v naslouchání, ale v ostatních disciplínách mám velké mezery. Proto si myslím, že dovednosti jako vyjednávání, vedení obchodního rozhovoru, jak se ptát na správné otázky, jak navázat vztah, jak pracovat s tichem, jak prezentovat a list by mohl jít dál a dál.
Všechno jsou to dovednosti, na kterých můžu kapitalizovat téměř v každém oboru. Ať už budu uklízečka a nebo politik. Pro chvíli zůstaneme s uklízečkou. Disclaimer: nemám nic proti uklízečkám. Jak mi tyto dovednosti jako uklízeči pomůžou? No umím správně vést obchodní rozhovor, a proto dostanu o 20% vyšší hodinovou sazbu než moje kolegyně, která vyjednávat neumí. Jinými slovy těmito dovednostmi zvyšujete svoji hodnotu. Když se hlásíte o práci, prodáváte se. Jak se prodává? Komunikací
VV
Ne nejsem kretén a nenapsal jsem W jako VV. VV je akronym pro Vytrvalé-Vylepšování. Jako obchoďák v podstatě děláte 3 věci: telefonujete, jezdíte na schůzky a ostatní admin stuff. Seřadil jsem je takhle schválně podle důležitosti. Telefonování je priorita a myslím si, že pokud skvěle ovládnete telefonování, ostatní se o sebe postará samo. Z podstaty věci, co můžu dělat jako obchodník, pokud nezvednu telefon? Můžu se koukat do stěny? Jasně, ale to tě po pár dnech přestane bavit. Umím já telefonovat skvěle? Ani zdaleka ne, ale denně se snažím zlepšovat a pracuji na tom, abych jednou byl milimetr od skvělého. A mohu upřímně říci, že se tahle strategie od malých krůčků k ideálu zlepšuje. Potvrdím si svůj bias příkladem Toyoty. Ta má na filozofii malých vylepšení postavenou firemní kulturu.
Svoboda
To může znamenat pro každého něco jiného. Pro mě je to svoboda času. Můžu pracovat 16 hodin a nebo 2 hodiny, je to moje volba. Toho si nesmírně vážím a myslím si, že je to obrovské privilegium. Druhý význam svobody pro mě má finanční svoboda. Hodnota práce, kterou vytvořím odpovídá tomu, jak dobře za ni jsem ohodnocen. A třetí a poslední rozměr: svoboda mysli. Když se pokusím o formulaci otázkou: Přináší mi to, co dělám vnitřní klid? Je to práce, kvůli které nemůžu v noci spát? Uvedu to na příkladu. Představte si, že vyděláváte krásné peníze, fakt tolik peněz, že ani nevíte, co s nimi dělat. Vily, auta, drahé klenoty, jmenuj si co chceš. A teď ten háček. Vyděláváte je tím, že okrádáte chudé lidi. Reakce některých možná bude „Juhuuu! Já jsem opačný Robin Hood.“ Ale teď od Robina Hooda dále k realitě. Pokud je způsob, kterým peníze vydělávám neetický, chci být od něj co nejdál. Tuto svobodu v práci mám, protože vím, že to, co dělám má přidanou hodnotu pro klienty a je krásné, když Vám řeknou, že jim to dává smysl.
Na závěr chci podtrhnout, že práce obchodníka je skvělá příležitost, jak se naučit dovednosti, které budete používat celý život. A řekl bych, že nezáleží na tom, jakou minulost máš, doktor, traktorář, strojař, kdokoliv další. My všichni prodáváme, ať už chceme či nikoliv. Snažili jste se někdy vábit (omlouvám se, že to zní strašně divně, já si to hold nemohl nechat ujít) slečnu na rande? Ano, tak jste se prodávali. Doufám, že to bylo k něčemu.
Until next Sunday
TT
Přidat komentář