Časojízda

Taky se vám někdy stalo, že jste přišli někam pozdě? Mně zatím ne. Očividně si dělám srandu, chodím často pozdě a uvědomuji si, že je to špatně. Kde je jádro problému? Je to přes-příliš ambiciózní plánování? Možná. Je to tím, že chci vměstnat do už tak nabitého programu něco dalšího? Třeba. Víte co? Na odpovědi ani tak nezáleží, podstatné je, když vám kamarádi říkají, že chodíte pozdě, je čas reflektovat nad touhle skutečností.

„In the long run, the way you treat your time is the way others treat it too.“

Autor neznámý

Čas je zajímavá proměna. Nejde vrátit, nejde koupit (smutná zpráva pro die-hard fanoušky filmu In Time s Justinem Timberlakem), čas má narozdíl od nápoje v KFC dno, i přesto s ním občas zacházíme jako kdyby to byl šutr. Nedělá nám problém ho zahodit, promarnit, nevyužít. Začíná to první sekundou, potom minuta, hodina, celý den, celý život. Je zajímavé pozorovat změnu myšlenkového procesu lidí, kterým je diagnostikována nevyléčitelná rakovina. Co je na tom fascinující je fakt, že v ten moment jim něco v hlavě cvakne. Jakoby se jejich software úplně překopal. Najednou mají pocit křišťálové jasnosti. Najednou všechno, co není důležité letí z okna a začneme říkat svým milovaným, jak moc nám na nich záleží. Musíme zírat smrti do očí, abychom si uvědomili, že život máme pouze jeden?

Stejně jako já, i vy jste lidi, a proto ne vždycky se nám chce do činností, které jsou důležité. Ani já nejsem robot a mám občas chuť se na všechno v*srat. V knížce Grit The power of passion and perserverance se píše o tom, že lidé, kteří dosáhli úspěchu nebyli nutně ti, co měli největší talent, nýbrž ti, co nejvíc dřeli. Já sám sebe nepovažuji za nijak talentovaného a tedy pokud chci být v něčem excelentní, nemám moc možností než práce, práce, práce a ještě jednou práce. Popravdě jsem rád, že jsem tam kde jsem, jelikož mohu s klidem na duši říci, že to, co se mi povedlo, bylo díky vytrvalé práci. K tomu ještě jedna tečka. Myslím si, že pokora je dobré místo, ze kterého vycházet.

V dnešním postu jsem chtěl vyzvednout aplikaci Toggl. Dalo by se říci, že Toggl je takový časový policajt. Nechci vás strašit s policií, takže pro pochopení si rychle vysvětlíme, jak toggl funguje. Je to velmi jednoduché. Je to nástroj na měření času. To znamená, že si vytvoříte projekt, například já teď píšu, takže mám zaplý projekt s názvem psaní. A pokaždé, co jdete psát jej zapnete. Jednoduché jako facka. Chci se podělit o své poznatky, které jsem vyvodil z experimentování s Togglem. Po experimentování s Togglem jsem došel k pár závěrům.

jak vypadá jeho interface?

1. Časový audit

Na začátku jsem si zapisoval každou minutu ze svého dne, abych zjistil mezi jaké činnosti distribuji svých 24 hodin. Tento experiment byl super v tom, že jsem mohl přesně odhalit, kde ztrácím čas. Co mi přijde ještě důležitější je vytvoření baseline hodnoty – řečeno jinak, startovací čára, od které se odpíchnete. V podstatě zjistíte, jak na tom jste. Podobně jako když chcete zhubnout, první se musíte zvážit, abyste mohli sledovat průběh. Nicméně tato strategie není zrovna udržitelná z dlouhodobého hlediska, a proto doporučuji týden či dva důsledného zapisování, to by mělo stačit na sběr dat.

2. Optimalizace

Jakmile máte stanovenou svoji startovací čáru, můžete se ptát: U jaké činnosti trávím zbytečně moc času? Kde můžu být efektivnější? Jakou aktivitu můžu úplně osekat? Myslím si, že cíl je hledat neustále lepší způsoby, jak dělat věci lépe a efektivněji. V Japonsku tomu říkají kaizen. Když to zařadím do kontextu, tak malé vylepšení každý den budou nevyhnutelně následovány velkými skoky progresu v dlouhodobém horizontu.

3. Reality check

Tento bod je pro mě aktuálně nejdůležitější. Proč? Díky Togglu můžu reálně vědět, jak zacházím se svým časem. Rád přemýšlím nad časem jako nad investicí. Když investuji svůj čas děláním činnosti (doplňte si podle sebe), jaký dopad to bude mít na cíl (zase doplňte dle vás)? Aktuálně jsem ve fázi, kdy si zapisuji pouze pár hlavních činností, kterým se denně věnuji. Na konci dne se koukám na tabulku a hledám způsoby, jak tyhle čísla zvednout. Věřím tomu, že vždy je možnost něco dělat lépe.

4. Bič na priority

Řekněme, že pracuji na více projektech naráz. Jak alokovat správné množství času jednotlivým projektům? Pouhou odpovědí na tuto otázku se tráva přes noc zelenou nestane. To těžké zvedání nastává v dlouhodobém vyvažování těchto vah. Kam tím mířím? Můj oblíbený autor to označil velmi přesně jako „Majoring in minor activities“. Tím je myšleno věnovat podstatnou energii do aktivit, které nejsou důležité. V Togglu tohle všechno uvidíte a tím se této pasti vyhnete velkým obloukem.

5. Focus

Když mám zapnutý Toggl, jediná činnost, kterou mám dělat je ta, která mi právě tiká v Togglu. Pokud jsem si zapnul timer s tím, že budu 3 hodiny psát článek, není možné, abych po 30 minutách koukal na večerníček – vedlejší poznámka: večerníček je srdcovka. Je známo, že multi-tasking je mýtus. Toggl podporuje single-tasking a mám pocit, že mi to pomáhá se soustředit a dostat se do flow – stav, kdy čas letí a jste v optimálním rozpoložení a proto podáváte nejlepší výkon.

Finální myšlenky

Doporučuji alespoň vyzkoušet Toggl jako nástroj. Začít u kompletního auditu, kde zjistíte, jak moc času hážete do koše. BTW: tohle mě donutilo omezit používání sociálních sítí, protože jsem si uvědomil, že se mi ta investice nevrací. Auditem dostanete zdravý základ a z toho se můžete vydat libovolným směřem. Jeden z hlavních myslitelů lidského managementu – Peter Druker řekl „What gets measured, gets managed.“

Happy timing!

Until next Sunday

TT