Xerox

Můžu se na něco zeptat prosím? Jistě mladý muži. Jaký je rozdíl mezi velkými očekáváními a téměř nulovými očekáváními?

Ve většině případů stojí, za úspěchem korporací z před-internetové doby, silný obchodní tým. Jednotka obchodníků, která přináší velký počet zakázek a díky tomu firma prosperuje. U prvopočátků zrodu americké korporace Xerox tomu bylo přesně tak. Xeroxu se podařilo zdecimovat konkurenci.

Jaký byl jejich klíč k úspěchu?

“nízké očekávání”

To byste zrovna nečekali. Obchodníci Xeroxu měli v porovnání s konkurenční nejnižší kvóty.

Přichází otázka, byl jejich úspěch ”díky tomu” nebo “napříč tomu”?

Přijde mi to zajímavý příklad na rozbor, protože to do sebe logicky nezapadá. Čím víc očekávám, tím víc dostanu. A nebo čím víc očekávám, tím víc znepokojený budu, když se nedostanu na hranici svého očekávání. Jestli menší očekávání způsobují větší výkon, jak stupňovat intenzitu, efektivitu a výsledky, pokud větší očekávání nebude nutně mít pozitivní dopad na konečný výsledek?

Předpokládejme na chvíli, že to tak doopravdy je. Jaké je řešení? Nastavit si co nejmenší cíle? Například 1/10 toho, co si myslíme, že je reálně dosažitelné? Je to nějaká zlatá střední cesta? Nevím. A právě z toho důvodu se těším na výsledek experimentu, který vám později osvětlím. Někteří z vás vědí, že jsem obchodník. A stejně jako v Xeroxu máme kvóty. Otázka zní.

Co když si nastavím cíle o polovinu nižší, než je mám nastavené aktuálně?

Pár věcí je nutných klarifikovat. Zaprvé, můj obchodní cyklus trvá v průměru 60 dní. To znamená, že od chvíle, kdy jsem klientovi zavolal až do momentu, kdy podepíše objednávku, uběhnou průměrně dva měsíce. Odchylky samozřejmě existují, proto je to průměr. Ale je to statistika, se kterou můžeme pracovat. Z toho důvodu je důležité vyhodnocovat minimálně 2 měsíce. Počínaje dneškem. Budu vyhodnocovat počet telefonátů / počet schůzek (úspěšnost pro domluvení schůzky) a obrat.

Je důvodem pro nadstandardní výkon absence tlaku na výkon?

Nevím. Pojďmě to zjistit. Konstatovat, že většina lidí nemá ráda, když je na ně vyvíjen tlak, nebude daleko od pravdy.

Může mít někdo rád vysoce stresové situace?

Absolutně. Myslím si, že ne nadarmo se říká “diamanty se vytváří pod tlakem”.

Já mám rád stresové situace a záměrně je vyhledávám. Ne proto, že bych byl psychopat (i když o tom se dá také polemizovat). Více než to, je vnímám jako prostor pro sebepoznání. Často věci, kterých se bojíme jsou věci, kterým nerozumíme. Stresové situace vyžadují určitou míru sebekontroly. Klíč je v tom, nenechat se ovlivnit okolnostmi. Ať už je situace sebevíce či méně zk*rvená.

Stoikové říkají, že naše myšlenky jsou taktéž pod naši kontrolou. S tím si dovolím částečně nesouhlasit. Jaké máš důkazy?

Jde myšlenky změnit? Spíš ne. Jde změnit kontext, ve kterém myšlenky přicházejí? Dost pravděpodobně ano. Jak? Fyzickou aktivitou.

První trochu teorie o tom, co to myšlenky jsou, odkud pochází. Každý den nám hlavou proletí okolo 60 000 myšlenek. To je velké množství a přijde mi téměř nemožné všechny avizovat. Úplnou kontrolu nad našimi myšlenkami advokují Stoikové a je to bod, kde s nimi nesouhlasím. Hodně jich je přeprogramovaných z našeho dětství. Automaticky soudíme ostatní podle jejich oblečení, podle toho jak mluví, co o nich říkají ostatní. Také jaké informace konzumujeme.

Zjednudušeně. Je toho hodně, co o lidské mysli nevíme. Nevíme, jak definovat vědomí. Nevíme, jakým způsobem vznikají myšlenky. A myslím si, že to je ten důvod, proč je nemožné všechny proměnné úplně kontrolovat.

A tím se uzavírá začarovaný kruh Stoicismu. Jak se říká, “všechny cesty vedou do Říma”. Jinými slovy rozlišování věcí pod naší kontrolou a mimo naši kontrolu. Co to teda je? Jak je tomu s mnoha věcmi, je jednoduší filozoficky rozumět konceptům, nežli je aplikovat do praxe. Nicméně. Pouze naše činy máme plně pod kontrolou.

Pojďme si to shrnout z elementárních pravd.

Z osobních zkušeností vím, že vysoké očekávání vedou k častému zklamání. Pokud prováděno dlouhodobě, může to vést k psychické nestabilitě. Naopak malé očekávání způsobí větší štěstí v životě. Pokud brány do extrému, způsobují lennost.

Na druhou stranu, hodně vysoce produktivních lidí říká, že jejich klíčem k úspěchu je, že nikdy nebyli spokojeni s úrovní jejich dovedností. Fyzických, mentálních nebo jiných.

Která z možností je pro vás?

Tak zase další neděli a tentokrát na novém webu tomastydlacka.cz

TT