WTFSIWA aneb jak být dnes lepší verzí sebe, než byla verze včerejší

WTFSIWA je akronym, který bych si moc rád patentoval (ani ne) – stojí za What the fuck should I write about? Je devět večer, den byl dlouhý, ale nechci to odkládat na zítra. Tak co když to dneska pojmeme jako freestyle? Takže ano, freestyle to bude. Jsem zvědavý kam nás to zavede.

Tohle mi přijde jako dobré místo pro start. Začneme s jednou perličkou, kterou jsem přesně včera slyšel. Uvedu zdroj, protože je to perfektní místo na nachytření – Lex Fridman a John Dahaner. BTW: perfektní způsob jak můžete vyplnit čas na 2,5 hodinové cestě z Vídně. Zdravím tímto svoji drahou polovičku a nemáš zač za šarmantní odvoz. A těch 1000,- prosím. Haha. Říkal jsem, že to bude random, tak neremcej. Kde jsem to byl? Ano, Lex Fridman – AI engineer a John Dahaner – zdánlivě OG ve světě grapplingu. Fantastický rozhovor. Přišlo mi, že hodně věcí o kterých se baví, ať už to jsou bojové sporty, umělá inteligence, strach ze smrti a mnoho dalších, mají velký přesah. Konkrétně mě zaujala myšlenka týkající se drillování, opakování, jakkoliv to chceš nazvat. Jinými slovy charakter činnosti, která je opakující.

Budu parafrázovat. Samotné opakování je neefektivní využití času. A rád bych to rozvedl. Řekněme, že se jako boxer chceme naučit nový úder pravačkou. Budeme provádět velmi pomalu pohyb, který se chceme naučit až dosáhneme určitého levelu kdy můžeme přidat rychlost. Budeme přidávat a přidávat. Opakovat a opakovat dokud se pohyb stane našim druhým já. Ale má to velké ale. V rámci tohoto opakování je určitá hranice. Ta hranice znamená to, že více opakování nám nepřínáší nijak významné zlepšení. Můžou to být maličké procenta. Zanedbatelné množství. Nicméně pořád je to jeden a jeden pohyb. Dokola a dokola to stejné. Pořád ten stejný. Bum bum bum. Kam tím mířím? Stejně jako život i bojová umění nejsou o opakování té stejné věci dokola a dokola. Důvod proč se mi to líbilo má více aspektů – ten první je fakt, že jsem hned viděl paralely ve svém životě. Takže si budu sypat popel na hlavu a doufám, že bude k něčemu i vám čtenářům. Zkuste si odpovědět na tuto otázku.

• Dělali jste nějakou činnost opakujícího se charakteru a spadly jste do takové rutiny, že jste dělali každý den to samé? Může to být v práci, v osobním životě, ve cvičení, mohl bych jmenovat dál a dál.

Druhý aspekt je ten, že je to skvělá životní filozofie. Než se dostanu k tomu o jakou životní filozofii se jedná, chci udělat malou vsuvku. Už totiž začínám chápat proč jsem tak fascinovám tímto John charakterem. Jestli internet nelže, tak John má vystudovanou filozofii a proto jsou jeho názory, řekněme, velmi vybroušené. Zpátky ke skvělé životní filozofii jak jsem naznačoval na počátku. Ta je taková, že opakování jsou důležité, ale ještě důležitější je vybrušování a neustále zpochybňování. Někteří tomu říkají mysl začátečníka. A já si myslím, že je docela přesné.

Věc se má takhle. Vezměme si příklad někoho ambiciózního. Možná to jste vy. Možná vás napadá někdo jiný. Vezměte si někoho kdo chce udělat díru do světa. Někoho kdo chce být skvělý. Tento člověk si nikdy a opakuju nikdy si neřekne: „Týbrďo, já jsem tak dobrý, že už mi to stačí. Já už se asi nebudu posouvat dál. Mě to stačí.“ Angličtina pro to má přesný název. Complacency. Do češtiny přeloženo jako uspokojení. Znamená to, že si nebudu užívat plody, které život přináší? Ne. Jen tím chci říci, že pokud chcete být skvělí v čemkoliv, tak je důležité neustále se posouvat. A to vyžaduje zpochybňování svých dovedností. A zpochybňování vyžaduje pokoru. A nebude stačit si koupit tričko Petra Ludwiga ->

Ale nechtěl bych nějakým rádoby vtípkem odběhnout od důležitosti toho co se snažím protlačit na povrch. Znamená to jednoduše, že neexistuje žádná koncová čára. Je to nekončící cesta za excelencí. Když se na to podíváte z jiné perspektivy. Tak život je jako řeka. A co dělá řeka? Neustále se hýbe. Neustále se mění. Jeden z velkých Řeckých filozofů jednou řekl, že nemůžeme vstoupit do stejné řeky podruhé. Ano jsem tak líný, že si to přesně nedohledám. Spěchám. A hlavně to není podstatné. Důležité je jedno a to, že complacency je přístup, kterému se chceme vyhnout.

Říkám chceme jako kdyby to chtěl každý? Tím opravdu myslím lidi, které zajímá to o čem píšu. A já věřím tomu, že jestli právě teď čtete tyhle slova, tak to znamená jednu z dvou věcí. První je, že máme něco společného. A to myslím na hlubší úrovni. Hlubší úroveň pro mě není vzhled, ani to, že jsme spolu chodili do třídy. Je to fakt, že to co šířím s vámi souzní. Myšlenky, které sdílím s vámi rezonují. Hodnoty, které implicitně šířím. Možná dokonce moje psaní souzní s vaší duší. Ale aby to nezavánělo ezopovídáním, tak se posuneme dál. Pořád jsi tady? Nějaká spojitost tam musí být. Když stejnou myšlenku rozvedu o krok dál. Tak v podstatě svůj obsah tvořím pro sebe.

Tím chceš říct, že egoisticky čteš každý článek? Ne. Jen když ho edituju. Ruku na srdce, předtím než jsem začal psát jsem koukal na číslo 29 a to ukazuje na počet článků. Už je to pár měsíců co tahle lavina většinou podprůměrných a občas dobrých výlevů odstartovala. Nedělám si iluze. Zpátky k tématu: 29 článků a ani jeden jsem po publikování nečetl. Ani jeden. Je to správně? Je to špatně? Nevím. To ale není point. Point je ten, že články píšu pro sebe s možná mylným očekáváním, že časem najdu čtenáře, kteří budou na hlubší úrovni podobní jako já. To je můj point. Tečka. No a druhý důvod proč tohle ještě čtete je ten, že se vám líbí moje ponožky.

(joke, obviously)

Teď jsem tak moc odbočil, že vůbec nevím kde jsem byl. Tomu se říká upřímnost. No nic i když by mě bavilo tady blábolit, bojím se toho jak to budu editovat. Je velmi pravděpodobné, že tuhle část vystřihnu. No, ale to by nebylo upřímné, protože jsem slíbil, že to bude freestyle. ALRIGHT. Lets #keepitreal

Ukončím to s parafrází od Johna. Po tréninku vás většinou bolí celé tělo. Měli jste fakt dobrý workout a jste zničení. Cítíte se dobře, že jste makali. A to je dle Johnových slov špatně. Proč? Je to mysl, která by měla být zničená. Zničená tím co jsem se nažil prosadit na začátku. Přemýšlením nad tím jak být dnes lepší verzí sama sebe než byla verze včerejší. Přemýšlejte nad tím jak přemýšlet nad tím jak být lepší. Damn. To mi přijde jako dobré místo pro konec.

Byla to pocta jako vždycky a příští neděli zase

TT