Jaký dopad má doba oddálené gratifikace na návyky

To, co uděláte dneska často nemá okamžitý výsledek. Cvičíte a jíte zdravě, abyste za několik let neměli nadváhu a doprovázelo vás pevné zdraví. Chodíte do práce, abyste za měsíc dostali výplatu. Šetříte a investujete peníze, abyste je se ziskem mohli za několik let vybrat. Háček je v tom, že se tento způsob života liší od způsobu, jakým se vyvíjel mozek našich předků.

Například: šli jste ulovit mamuta, aby vaše rodina měla co jíst. Řekněme, že jste pravěký člověk a jste líní jako veš, nechce se vám lovit. Potom musíte počítat s tím, že vaše rodina bude hladovět a eventuelně zemře. Zpětná vazba bývala instantnější než instantní polévka.

V dnešní době už tak instantní není a to dělá celou věc okolo budování návyků zapeklitou. Nepomáhá tomu fakt, že jídlo je na dosah jednoho kliknutí. Nikdy v historii nebylo jednodušší si naplnit žaludek. Což přispívá i k hodně nezdravým rozhodnutím. Proč je to zapeklité?

Když se podíváme na naše předky a na způsob, kterým fungovali, tak naši předkové operovali podle podobné rovnice:

Podnět: „mám hlad“ reakce: „jdu ulovit mamuta“ výsledek: „ulovil jsem jídlo a díky tomu moje rodina nebude hladovět“

Kdežto dnešní doba je nastavená jinak:

Podnět: „chci zhubnout“ reakce: „jdu si zacvičit“ výsledek: „nic se neděje téměř 6-12 měsíců a jestli u toho vydržím, tak nějakou změnu uvidím“

Zpětná vazba je ve vzdálené budoucnosti, proto nám přijde v pohodě dát si dneska jeden „cheat meal“. ALE. Z jednoho se stanou dva, ze dvou tři a náhle sami sebe pozorujete, jak každý den děláte špatná rozhodnutí a přijde vám, že digitální ukazatel na váze je lhář, který se vám mstí.

A to je problém, protože jakmile se tak stane, tak začínáme budovat návyk jezení fast foodů. V investování je pojem složené úročení a přijde mi jako dobrá analogie pro tvoření návyků. Jinými slovy, ze začátku máme pocit, že se nic zásadního neděje a jakmile se tato hranice zlomí, začíná působit ruka kapitalismu a naše rozhodnutí dobré či špatné jsou amplifikovány.

Žijeme ve světě, kde je odměna za správné návyky vzdálená v budoucnu. A to je pro některé těžko uchopitelné. Proč obětovat svůj komfort / čas / energii pro to, aby moje budoucí já benefitovalo?

Možná proto hodně lidí, kteří se rozhodnou zhubnout, skončí po dvou týdnech. Možná si říkají: „Už tady dřu dva týdny a pořád vypadám stejně, to nemá smysl. Končím“ Co se tím snažím podotknout je fakt, že naše mozky jsou velmi podobné těm, které měli naši pravěcí kamarádi.

Když si říkáte „chci nové BMW“ je dosti možné, že to co doopravdy chcete je uznání od vašich kamarádů, kteří BMW vlastní. A nebo „chci brouzdat na Facebooku“ může znamenat „chci cítit spojení s ostatními“. Co z toho vychází?

Naše potřeby jsou stejné, jako měli pravěcí lidé. Jen způsoby, kterým je naplňujeme se liší. Panečku, co kdyby v pravěku měli TikTok?

Tak jako je těžké vybudovat nový a dobrý návyk, je komplikované se zbavit špatného návyku. Za chvíli nás čekají parlamentní volby. V podstatě pokaždé, co vykonáte nějaký návyk, dáváte jeden hlas pro typ člověka, u kterého je tohle chování standartní. Kuřák kouří. Běžec běhá. Čtenář čte. Hlouběji jsem na toto téma psal v předcházejícím článku

Aby návyk vydržel, je důležité si jej spojit s něčím příjemným.

A tohle platí několikanásobně, pokud se jedná o těžký návyk. Je důležité, jakým způsobem návyk ukončíte, pokud nakonec budete trpět a bude to hrůza, mozek si návyk spojí s utrpením a kvůli tomu se mu budete vyhýbat. Pokud na druhou stranu návyk jako cvičení spojíte s tím, že se odměníte skvělým jídlem – což je taky v souladu s tím, jakou identitu chcete prosazovat – mozek si návyk spojí se skvělým jídlem a bude ho chtít opakovat.

V podstatě se stáváte programátorem vašeho mozku. Naučíte ho, jak si užívat těžké návyky. Má to jeden háček. Odměna může být jakákoliv. ALE. Nesmí být v rozporu s identitou, kterou návykem budujete. Co to znamená?

Pro sportovce by byl rozpor s identitou to, že sní celý svatební dort. Sportovec přece potřebuje nutričně bohaté jídlo a tím dort není. Proto může být odměnou cokoliv, jen pokud to není v rozporu s tím, kým se chcete stát. Více jsem o tom psal v tomto článku.

Pocit pokroku je něco velmi zajímavého. Tuším, že je to něco hluboce lidského. Proč jinak by mozky jako: Einstein, Tesla, Edison, Feynmann a další zasvětili svůj život vědeckému pokroku? Aby zabránili nacistům zničení světa je solidní argument, nicméně si myslím, že podstata bude hlouběji než to. To byla jen momentární záležitost. Myslím si, že lidé jako oni byli závislí na pokroku. A to může být odůvodněno dvěma způsoby.

• Toužili po pokroku.
• Chtěli, aby svět okolo byl lepší díky jejich příspěvku.

Není náhodou věda o tom, že zjišťujete jak věci fungují, experimentujete a díky tomu procesu, přicházíte na nápady, jak je vylepšit? Možná.

Pokud mám pocit pokroku, výsledek pro mě ztrácí na důležitosti. V mojí mysli jsem vyhrál. A to protože jsem lepší, než moje včerejší já. Ty momenty, kdy jsem byl nejvíc šťastný, nebyly, když jsem vystavoval tučnou fakturu. Byly to chvíle, kdy jsem cítil, že nejvíc rostu. Nerad používám slovo štěstí, protože to není ideální metrika. Víc než ve štěstí věřím v poslání, a tím je ultimátně být tou nejlepší verzí sama sebe. Takže jak se tam dostat? Každodenní prací na sobě. Myslím si, že jiná cesta neexistuje.

Pro sledování progresu pomůže si návyky nějakým způsobem evidovat, více jsem o tom psal v prvním dílu série o návycích předchozím článku

Udržte řetěz

Budu teda předpokládat, že nějaký systém na kontrolu návyků máte. Vžijte se do situace, že máte 5 splnění návyků v řadě. Nechce se vám ani jeden den polevit, abyste nepřetrhli šňůru vítězství. Což je dobře, protože vám to dává extra palivo ve dnech, kdy se na to necítíte. Přijdou dny, kdy se nebude chtít, kdy bude tělo bolet, kdy nebudete mít náladu. To je život. Je naivní si myslet, že všechno půjde hladce. A právě v tyto si můžete sáhnout do nádrže a podívat se na vaši šňůru vítězství. Dny, kdy jsem se na to necítil a stejně jsem návyk udělal, byly dny, kdy jsem byl na sebe nejvíc hrdý.

Já jsem totiž vyhrál sám nad sebou a to je ta nejdůležitější bitva, kterou můžete bojovat. Háček je v tom, že ji bojujete každý den. A jediná proměnná, která je pod vaši kontrolou? Jsou to vaše činy.

Rebound

Přijdou taky dny, kdy prostě nestihnete být dokonalý a kvůli nim bychom se neměli strachovat. Nikdy to není jedna chyba, která všechno pošle do kytek. Jedno jídlo, které vám zničí postavu. Jedna špatná investice, která potopí firmu. Jsou to série špatných rozhodnutí. V basketballu existuje pojem „rebound“ a u nás to je doskok a v podstatě jde o to, že hráč po odražení míče o desku chytí míč do svých rukou. Jakmile se vám něco nepodaří – což se bude stávat, nejsme roboti (zatím) – postarejte se o to, abyste další den doskočili to, co jste měli udělat včera, plus to, co máte udělat dneska. Pokud se tak nestane, rázem budujete jiný návyk a to, že je v pořádku neplnit to, co jste se rozhodli, že je důležité.

Jedna z věcí, kterou mají úspěšní lidé společnou je, že dřou každý den. Kobe Bryant se nebál přiznat, že spal 3-4 hodiny denně, aby mohl do dne vměstnat o jeden trénink navíc. A jsou to takové maličkosti, prováděné na konzistentní bázi, které oddělují fakt dobré od fakt skvělých.

Review

Výhoda i nevýhoda toho, že návyky jsou po chvíli prováděné automaticky je právě to, že jsou automatické. Tím přestáváte vnímat zpětnou vazbu. A v důsledku toho váš výkon bude stagnovat. Co navrhuji je pravidelná kontrola revize návyků. Já ji osobně dělám každý týden, ale myslím si, že bohatě stačí jednou do měsíce. Záleží na mnoha faktorech, takže volte podle vlastního gusta. Ještě, než se pustím do otázek, které jsou na review vhodné, je nutné říct jednu věc. Nějaké činnosti nemusí být excelentní. Někde je průměrný výkon dostatečný. Například zavazování tkaniček a list by mohl pokračovat. Tady je list otázek:

Pokud bych vylepšil ….. návyk, jaký pozitivní dopad by to na stupnici od 1-10 mělo pro můj cíl? #questions

Jak vyhodnocovat? Myslím si, že by odpověď měla být číslo 8 a výš. Pokud na stupnici bude číslo nižší než 8, znamená to, že to pro vás není nejdůležitější. Proto zvažujte, jestli vylepšení smysl má. Pokud jste si řekli, že návyk smysl vylepšit má, jako návaznost si položte tuto otázku:

Jak můžu dělat víc?

Předpokládejme, že vyšší kvantita bude mít vyšší kvalitu na cíl. Dělat víc neznamená nutně dělat lépe a být efektivní. Pokud to pro vás neplatí, přeskočte na další otázku. Každopádně pokud jste obchodník jako já, tak vytočit víc čísel za den dává smysl. Pokud jste běžec, který běhá dlouhé tratě, trénovat déle je řešení.

Jak si můžu najít nový detail / nuanci na kterou se zaměřím?

S návyky, které děláme dlouhodobě se pojí jeden fakt a to ten, že se po chvíli stanou nudnými. Jednak proto, že se stanou automatickými. Druhak proto, že jsme jej dělali tolikrát, že nás to už nebaví. A proto, abyste se udrželi ostří jako břitva, můžete si najít novou věc na kterou se zaměřovat. V posilovně to může být, že budete dřepovat s jinou šíří nohou. V obchodě to může být nová technika jak uzavírat. Ve čtení to může být různá technika rychlého čtení, cokoliv je to pro vás. Najděte si něco nového a směřujte svoji pozornost tímto směrem. Může to být úplná maličkost.

Abyste byli skvělí, musíte se naučit milovat nudu. Jinak to nejde. Jakmile přijdete na to, jak dělat věci správně, musíte se naučit je dělat znovu a znovu stejně tak dobře. Co často lidé nevidí je ta práce, která se skrývá za úspěchem. Nikdo nemůže uspět přes noc. A jestli ano, tak čím rychlejší vzestup, tím rychlejší pád. Nikdo nemůže být konzistentně úspěšný, bez toho aniž by zaplatil. Jaká je cena? Pot, koloběh emocí, nuda, bezesné noci a list by mohl pokračovat.

Shrnutí:

• Zapisujte si progres a udržujte sérii vítězství
• Doskakujte. Dodržujte, že nikdy neselžete dvakrát v řadě
• Transformujte těžké návyky na lehké tím, že se po jejich splnění odměníte

Doufám, že to pomohlo.

Tak zase další neděli

TT

Zdroj:

https://news.mit.edu/2012/understanding-how-brains-control-our-habits-1029

https://jamesclear.com/habits